Důvěra v CEO už není na takové úrovni, co bývala

18.4.2007

Po více než čtyřech letech účinnosti Sarbanes-Oxley a i díky děsivému prozření, že členové správních orgánů mohou být skutečně finančně zodpovědní za své přehmaty a chyby, došlo k zajímavému obratu, členové správních orgánů již nehledí s obdivem ke svým CEO. Jsou mnohem skeptičtější. „Důvěra v CEO už není na takové úrovni, co bývala“ říká R. Koppes ředitel Apria Healthcare a Valeant Pharmaceuticals International. „Prvek důvěry se opravdu vytratil. Pár jedinců poškodilo všechny ostatní“, dodává P. Burguierse, bývalý předseda  správní rady Weatherford International a bývalý CEO Panhandle Eastern Corp. a Cameron Iron Works.

Je zřejmé, že drtivá většina CEOs je důvěryhodná, ale i oni byli do určité míry pošpiněni skandály posledních let. Dokládá to i průzkum Business Week a Hartus Poll uspořádaný již v roce 2003, ve kterém téměř 80% Američanů vyjádřilo přesvědčení, že generální ředitelé velkých společností upřednostňují vlastní zájmy před zájmy zaměstnanců a akcionářů.
Jsou informace přefiltrované přes ego generálních ředitelů?

Když řekneme, že boardy nedůvěřují generálním ředitelům neznamená to, by je podezřívaly z nečestného jednání. Kdyby tomu totiž tak bylo, fluktuace generálních ředitelů by musela být zákonitě daleko vyšší než doposud. Podle údajů společnosti Challenger Gray&Christmas, zabývající se outplacementem v této oblasti, bylo v roce 2005, vyměněno nebo odešlo do důchodu jen 663 CEOs což je v porovnání s rokem 2000, kdy toto číslo bylo 1106, tedy výrazně méně. Dozorčí orgány se spíše obávají, že informace, které se k nim dostávají, nejsou úplné, že jsou přefiltrované přes ego generálních ředitelů.

I nedávná studie Spencer Stuart, založená na analýzách výročních zpráv společností S&P500 poukazuje na fakt, že přestože CEO jsou stále v “kurzu”, v roce 2006 jich mezi novými členy boardů bylo jen 29%, což je o tři procentní body méně v porovnání s rokem předchozím, kdy jich bylo 32%. Rozdíl je však znatelný především oproti době před pěti lety, kdy CEO tvořili celých 47% z nových členů boardů.

Samozřejmě, že reformy  corporate governance přispívají k odstranění tohoto problému. „Před změnami správní orgány viděly jen špičku ledovce, ale nyní se dostáváme daleko hlouběji“, říká Alice Kane zakladatelka a bývalá předsedkyně Blaylock-Abacus Asset Management, která sedí v několika boardech.

Členové správních orgánů se stále častěji dožadují přístupu k vyššímu managementu a to bez přítomnosti CEO, aby se dozvěděli více o interních záležitostech ve spravované společnosti. Například v General Electric se členové správních orgánů pravidelně dvakrát ročně scházejí s managementem a zaměstnanci rozličných organizačních jednotek a to vše bez přítomnosti generálního ředitele. Ve společnosti InCode  sídlící v San Diegu a zabývající se bezdrátovými technologiemi je předsedou výboru pro audit Edward Kingman, bývalý ministr financí. „Pan Kingman očekává, že bude mít kdykoliv neomezený přístup k našemu finančnímu řediteli a taky ho má“, popisuje John Donova, CEO InCode a dodává „ V naší společnosti máme velmi otevřené rozhraní mezi boardem a řízením společnosti“.

Schůze bez účasti CEO

Stále více členů správní orgánů se schází bez účasti CEO, aby si porovnali svá hodnocení. Marshall Carter, bývalý předseda a CEO State Street Bank v Bostonu a současný ředitel Honeywell International si všímá, že se členové správních orgánů scházejí na krátkých pracovních setkáních často hned po zasedání boardu. „Dává nám to možnost pohovořit si o tom, co se nám líbí či nelíbí. Poté jeden z nás poskytne generálnímu řediteli zpětnou vazbu“. Někteří generální ředitelé to vítají nebo alespoň říkají, že to vítají. „Já osobně vždy podněcuji členy našeho správního orgánu, aby vyjádřili jejich nesouhlas“ říká Steven Kriegsman, prezident a CEO biotechnologické společnosti CytRx obchodované na NASDAQ. „Někdy mne trochu nakopnou, ale ne tak abych se z toho nevzpamatoval. Není to nic osobního-všechno je to o společnosti a o byznysu.“
Podle názoru profesora  Jay Lorsche z Harvard Business School, který je členem správního orgánu Computer Associates: „Jsme nyní tlačeni jiným směrem. Správní orgán hraje a bude hrát nejvyšší roli. Lidé se ale nebudou chtít stát členy správního orgánu a přijmout s tím spojená rizika, pokud nebudou moci tuto práci zodpovědně vykonávat“.

Usurpují si dozorčí orgány exekutivní roli ?

Nebezpečí však spočívá v tom, že se členové správních orgánů budou cítit povolání usurpovat role, které by správně měla vykonávat exekutiva. Procesy compliance, které obsahuje Sarbanes-Oxley Act, se tak stávají jeho Achillovou patou. Požadují po členech správního orgánu, aby se vrtali v aktivitách, které management provádí, aby těmto požadovaným procesům vyhověl. Většina členů správních orgánů se dostala do úzkých při sledování a kontrolování účetních položek a popravdě řečeno, některým generálním ředitelům tento stav vyhovuje. Jonn Donovan z InCode má jasný názor: „Moje práce spočívá v kontaktu se zákazníky. Potřebuji budovat byznys, a nemohu strávit veškerý můj čas pouze kontrolami. Chci mít někoho, kdo bude pracovat s auditory. Já do toho budu periodicky vstupovat, tak abych věděl co se děje. Kontroly přenechejme boardu; ať se oni stanou inspektory svého království.“