Jak je to s loajalitou vůči společnosti ?

4.3.2013

Cílem tohoto příspěvku je stručně nastínit současný pohled na problematiku loajality vůči společnosti (organizaci), a to z pozice zaměstnance (pracovně-právního vztahu) a též z roviny člena správního orgánu (obchodně-právního vztahu). Znalost této problematiky je důležitá nejen z hlediska možností (a rovněž mezí) represe vůči provinilým osobám, tak rovněž z pohledu koncipování odpovídajícího compliance programu v každé společnosti resp. organizaci (bez ohledu na její velikost nebo podnikání resp. oblast činnosti).
A. Povinnosti zaměstnanců vyplývající z pracovně-právního vztahu jsou vymezeny v části XIII., Hlavy 2. zákoníku práce (ZP, zákon č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a to primárně v § 301. Pro téma tohoto příspěvku je relevantní ustanovení předmětného paragrafu pod písmenem d) ukládající zaměstnancům povinnost „řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele“. Z rozhodovací praxe soudů na všech úrovních vyplývá, že právě nedodržení povinností vymezených v § 301 písm. d) patří k nejzávažnějším případům porušení povinností zaměstnanců a zakládá důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele (§ 55 ZP). K této oblasti existuje četná judikatura Nejvyššího soudu ČR (NS), která jednak ukazuje možnou aplikační šíři výše citovaného ustanovení ZP a jednak dotváří chápání obsahu pojmu pracovní poměr právě z hlediska implikací pro kategorii povinnosti zaměstnanců.
V prvém případě z judikatury NS např. vyplývá, že ► povinnosti zaměstnance z pracovně-právního vztahu nejsou vztaženy pouze na pracovní dobu, ale trvají i mimo ni, tj. od konce pracovní doby v předchozím dni až do začátku pracovní doby následujícího pracovního dne; ► jako útok na majetek zaměstnavatele může být krom přímých forem (např. krádež, poškození majetku) považováno rovněž porušení povinností uložených ve vnitřních předpisech právě za účelem ochrany majetku proti jeho umenšení (např. údržba, realizace určitých pracovních postupů a činností) a mj. též předstírání práce (zaměstnanec finguje přítomnost na pracovišti a přitom si zařizuje své soukromé záležitosti); ► výkon některých pracovních pozic (typicky např. těch, kde zaměstnanec je oprávněn manipulovat s finančními prostředky) je „doprovázen nezbytným vztahem důvěry ve spolehlivost zaměstnance a jeho poctivost“, a proto byť i finančně nevýznamné pochybení (porušení pracovních povinností) zaměstnance v takovýchto pozicích vede k nevyhnutelnému a naprostému narušení důvěry v osobu takovéhoto zaměstnance.
Jak NS rovněž nahlíží na pracovní poměr? K implicitní součásti ( atributu) pracovního poměru resp. pracovně-právního vztahu na straně zaměstnanců též patří závazek loajality vůči zaměstnavateli, závazek chránit jeho majetek a nezpůsobovat mu škodu (nejen majetkovou, ale též morální). Dle NS představují povinnosti vymezené v § 301 písm. d) ZP „… ve své obecnosti mravní imperativ kladený na každého zaměstnance, jenž ve svém obsahu znamená určitou míru loajality ve vztahu ke svému zaměstnavateli, a zároveň též i obecnou prevenční povinnost zaměstnance ve vztahu k majetku a oprávněným zájmům zaměstnavatele; jde o požadavek na určitou úroveň kvality chování zaměstnance“(rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 1915/2010).
Loajalita zaměstnanců vůči zaměstnanci však není a ani nemůže být bezbřehá. Hranici loajality načrtl ve svém nálezu z prosince 2012 Ústavní soud ČR (ÚS, nález sp. zn. II:ÚS 298/12), který řešil ústavní stížnost bývalých zaměstnanců jedné čističky odpadních vod na Moravě. Ti byli zaměstnavatelem propuštěni z důvodu hrubého porušení pracovní kázně, které se měli dopustit tím, že cíleně zveřejnili informace, které poškodily zaměstnavatele a navíc podléhaly obchodnímu tajemství. O co v tomto sporu šlo? Dotčení pracovníci čističky informovali písemně Českou inspekci životního prostředí a dále též místně příslušný okresní a městský úřad o provozních problémech (špatné čistící funkci) čističky, ale tento krok učinili až poté, co předtím provedli devět zápisů do provozní knihy, v nichž na problémy nedostatečné kvality čištění (oproti normě) upozorňovali, avšak bez výsledku. Dle názoru ÚS nelze loajalitu k zaměstnavateli vykládat tak, že pracovník nesmí upozornit na nesrovnalosti či ohrožení veřejného zájmu. Zaměstnanci mají podle ÚS právo obracet se na státní orgány v situaci, kdy zaměstnavatel ohrožuje významné společenské zájmy, třeba ochranu zdraví lidí, životního prostředí nebo čistoty vody. „Dohoda mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem nemůže zasahovat do veřejnoprávních vztahů, narušovat zájem společnosti na tom, aby každý občan v demokratickém právním státě mohl být nápomocen státu při odhalování nedostatků a v případě potřeby na nedostatky upozornil.“
B. V případě členů správních orgánů (pro účely tohoto článku jednatelé, členové představenstva, členové dozorčí rady) není v aktuálně určující právní úpravě (obchodní zákoník, zákon č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů) záležitost loajality těchto osob vůči obchodní společnosti nikterak upravena. Z odborné literatury, právní vědy (jurisprudence) a judikatury NS se dovozuje, že loajalita je nedílnou součástí péče řádného hospodáře. Co se tím v praxi míní ? Jde o povinnost osoby jednat v nejlepším zájmu a ku prospěchu společnosti (být tomuto zájmu loajální) a zdržet se všeho, čím by tento zájem mohla ohrozit, např. tím, že by upřednostnila jiný zájem (faktického vedoucího, řídící osoby, vlastní či zájem člena osob blízkých atd.). Tento pohled dokládá i následující citace z rozhodnutí NS sp. zn. 29 Cdo 3864/2008: „Součástí náležité péče bylo mimo jiné i to, že člen představenstva dává při rozhodování v představenstvu přednost zájmům společnosti před zájmy akcionáře, který jej do představenstva vahou svých hlasů prosadil, a nenechá se při výkonu funkce tímto akcionářem ovlivňovat (povinnost loajality)“.
Rekodifikace soukromého práva přináší průlom i v této oblasti. Nový občanský zákoník (NOZ, zák. č. 89/2012 Sb.), který bude účinný (stejně jako zákon o obchodních korporacích, zák. č. 90/2012 Sb.) od 1. 1. 2014, jednak rozšiřuje povinnost péče řádného hospodáře na všechny právnické osoby s volenými orgány a jednak přímo ukládá povinnost loajality při výkonu pozice v takovémto orgánu – § 159 odst. 1 NOZ: „Kdo přijme funkci člena voleného orgánu, zavazuje se, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i potřebnými znalostmi a pečlivostí. Má se za to, že jedná nedbale, kdo není této péče řádného hospodáře schopen, …“
Vladimír Brož, president ČITOS
3. 3. 2013