Jak vnímají DR svoji roli v souladu mezinárodním standardy řádné praxe správy?

26.4.2007

Otázka:  Vnímají členové dozorčích rad  v ČR svoji roli v souladu s mezinárodními standardy řádné praxe správy a Kodexy ?

Odpovědi:
– Vždy záleží na vlastníkovi – stát a fondy mají k řádné praxi správy vlažnější a formálnější přístup. Platí, že stát je takový vlastník, jaké má ve správním orgánu lidi, záměrem dozorčí rady je často být pro exekutivní  představenstva přítěží v okamžicích, kdy se odhodlává k aktivitám, které nejsou plně v souladu s řádnou  praxí správy. Konkrétní vlastník členy dozorčí rady  více úkoluje, má cíl –  alespoň většinou.

– Bankovní dozor je stále razantnější, klade velký důraz na chování a jednání lidí ve správních orgánech a roste úloha interního auditu. V bankách je z principu permanentní napětí mezi dozorčí radou a představenstvem.

– Zástupce státu v DR má ve vztahu ke své povinnosti hájit zájem společnosti několikerý konflikt zájmu –  snaží se vyhovět regulátorovi, hájí zájem konkrétního ministerstva a stranou nezůstane ani zájem politické strany, jejíž barvy člen dozorčí rady zastupuje.

– Problémy vyplývající z podcenění úlohy dozorčí rady jsou i v privátních společnostech. Příklad z advokátní praxe: zprivatizovaný podnik, otec technik je člen představenstva, syn humanitního zaměření sedí v DR  a nemá ( a ani nechce mít) ponětí o povinnostech a odpovědnosti z toho vyplývajících.
– Harmonizační novela obchodního zákoníku  vedla v praxi k negativní exekutivě (dozorčí rada musí zakázat to, co je nezákonné) a tím se z pohledu výkonné moci přibližuje dozorčí rada představenstvu .

– Legislativní rámec je v ČR nastavený přiměřeně a úloha DR jak  je popsaná v zákonu dává prostor k výkonu řádné správy.

– Ochrana zástupců státu ve veřejně obchodovatelných společnostech je nesystémové opatření, zavádí se jím dvě kategorie členů správních orgánů. Vzniká tak nebezpečí pro akcionáře tam, kde jsou akcie veřejně obchodovatelné, neboť člen správního orgánu musí dle  obchodního zákoníku hájit zájmy společnosti.

– Definici  „zájmu společnosti“ lze nepřímo vyčíst z obchodního zákoníku ( platí princip kontinuity podniku jako rostoucího celku) .

– Ve Francii je  zástupce státu ve společnosti  jmenovaný prezidentským dekretem, jde o zastoupení ve veřejném zájmu. Dojde-li k rozporu mezi zájmem veřejnosti versus společnosti a zástupce státu nezaujme odpovídající stanovisko, jako člen správního orgánu může být pak stíhán  za zneužití pravomoci veřejného činitele.

– Když jeden vlastník vyšle člena dozorčí rady jednat ve svém zájmu a tento zájem je v rozporu se zájmy společnosti, realita dnešní kultury správy je taková, že člen DR se v  praxi zpravidla rozhoduje tak aby minimalizoval  míru rizika trestního stíhání vlastní osoby, tj. vyhoví při hlasování tomu, kdo ho vyslal jen do té míry, aby se sám nevystavil trestnímu stíhání.

– Obtížné jsou diskuse s regulátorem ( Komise pro cenné papíry) o tom, zda v konkrétním případě byla vynaložena odborná péči. V případě odlišného názoru obchodníka s cennými papíry nemá regulátor instrumenty jak doložit, co je v daném případě „odborná péče“ a jak by mělo vypadat správné jednání obchodníka s cennými papíry. Ve Francii se může obchodník obrátit na Komisi dopisem před provedením transakce s dotazem: „ Můžeme to udělat, není naše jednání v rozporu s odbornou péčí ? “ a dostane promptní odpověď, zda ano či ne. U nás není „odborná péče“ definovaná. A to je znepokojující, neboť od definice „standardu“ péče by se měla  odvíjet míra trestu za závadné jednání.
Otázka:  Jak jsou v ČR aplikované Kodexy řádné praxe?

Odpovědi:
– Ochota prosazovat Kodexy souvisí  s kvalifikací člena DR, a ta jde dolů. Členové DR často obsah Kodexu neznají. V polostátních společnostech je např. převaha úředníků státní správy, úředník se více bojí o vlastní existenci – objektivně vzato má na to právo,  je skutečně úředníkem a ne podnikatelem).

– Pokud existují polostátní podniky, nemá situace řešení. Politik a státní úředník v dozorčí radě je systémově zásadně špatně, protože jednají tak, jak mají nařízeno a předepsáno, přijdou na jednání s příkazem, jak  mají  hlasovat. Lépe a kvalifikovaněji se svou odpovědností vyrovnávají zástupci fondů.

– Společnost se přihlásí navenek ke Kodexům, ale dál do jednání správních orgánů a dovnitř do společnosti deklarovaná řádná praxe správy už nejde. Proto je lepší uchopit požadavky Kodexu postupně, rozložit  v čase, co se implementuje ihned a stanovit si cíle jak  implementovat celý Kodex a opravdu jej promítnout do práce správních orgánů.