Kdy lze rozdělit zisk společnosti – půl roku a dost!

27.3.2013

V obchodním zákoníku (Obchz) ani v rekodifikačních právních předpisech (nový občanský zákoník, zákon o obchodních korporacích) se ani velmi pozorný čtenář nedopátrá ustanovení, které explicitně stanoví lhůtu pro přijetí rozhodnutí o rozdělení zisku (úhradě ztráty) nejvyšším orgánem obchodní společnosti. Přitom v praxi se začasto ještě v nedávné minulosti „vylepšovaly“ finanční výkazy (např., ale v žádném případě nejen) ovládající osoby, a to zejména v případech, kdy se jednalo o ovládání jediným společníkem/akcionářem, na poslední chvíli (ve třetím nebo čtvrtém čtvrtletí následného účetního období – finančního roku) rozhodnutím jediného společníka o rozdělení zisku ovládané osoby (za minulé účetní období či akumulovaného na účtu nerozděleného zisku z minulých let).
Přítrž tomuto přístupu učinilo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 4284/2007 ze dne 30. 9. 2009, z odůvodnění: „Přitom v právní teorii není pochyb o tom, že rozhodnutí valné hromady akciové společnosti o vyplacení podílů na zisku z nerozděleného zisku minulých let předpokládá existenci řádné či mimořádné účetní závěrky, jež částku, která má být určena na výplatu dividend, vyčísluje v souladu se zásadami zakotvenými v § 178 obch. zák.(srov. zejména jeho odstavce 2 a 6). Srov. k tomu v literatuře např. dílo Štenglová, I. – Plíva, S. – Tomsa, M. a kol: Obchodní zákoník. Komentář. 11. vydání, Praha, C. H. Beck 2006 (dále též jen „Komentář“), str. 596-599. Důvod, pro který na mimořádné valné hromadě konané 1. listopadu 2002 nemohla jako podklad pro (opětovné) přerozdělení zisku sloužit účetní závěrka, jež byla podkladem pro jednání valné hromady konané 28. června 2002, plyne především z dikce § 184 odst. 3 obch. zák. Toto ustanovení zjevně směřuje k naplnění účelu obsaženého v ustanoveních § 39 a § 40 obch. zák., jež akciové společnosti ukládají (ve spojení s příslušnými ustanoveními zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví) jednak ověřování účetní závěrky auditorem (§ 39 odst. 1 obch. zák., § 20 písm. a/ zákona č. 563/1991 Sb. ve znění účinném v době konání obou valných hromad), jednak zveřejňování údajů z účetnictví. Lhůta ke svolání řádné valné hromady určená (počítaná) od posledního dne účetního období je logicky nejen lhůtou určující, dokdy by měla valná hromada (při řádném a obvyklém chodu věcí) odsouhlasit výsledky onoho účetního období, ale též nejzazší lhůtou, ve které lze výsledky účetní závěrky sloužící pro jednání řádné valné hromady pokládat za ty, jež mohou akcionářům sloužit jako reálný obraz účetnictví akciové společnosti, na jehož základě mohou kvalifikované rozhodovat o rozdělení zisku. Mimořádná valná hromada konaná v listopadu 2002 o rozdělení zisku na základě řádné účetní závěrky zobrazující účetnictví akciové společnosti k 31. prosinci 2001 rozhodnout nemůže. Uvedenému závěru nasvědčuje i teleologický výklad ustanovení § 178 odst. 2 obch. zák. Účelem tohoto ustanovení je (jak vyplývá i z preambule Druhé směrnice) zajistit udržení základního kapitálu akciové společnosti , které představuje záruku pro věřitele společnosti, a to zejména zákazem neoprávněného rozdělování zisku akcionářům“…
Toto rozhodnutí NS se vztahuje jak na AS, tak i SRO. Pokud tedy z nějakých důvodů není řádné valné hromadě společnosti, která se má ze zákona ve lhůtě do 6 měsíců od skončení účetního období, předložen návrh na rozdělení zisku společnosti (za poslední účetní období a/nebo nerozděleného zisku z minulých let), resp. na úhradu ztráty, tak nezbývá jiné řešení než posunout tuto záležitost až na další řádnou VH (ledaže by v mezidobí vznikl právní titul pro sestavení mimořádné účetní závěrky dle zákona o účetnictví).
Jaké nebezpečí hrozí členům statutárního orgánu obchodní společnosti, pokud uposlechnou rozhodnutí valné hromady, konané po uplynutí šestiměsíční lhůty po skončení účetního období, o rozdělení zisku? Bude se jednat o (objektivní) odpovědnost za škodu, neboť statutární orgán je povinen uposlechnout jen takových pokynů nejvyššího orgánu, které nejsou v rozporu s právními předpisy a stanovami. Kdo se může domáhat náhrady škody v tomto případě? Velmi pravděpodobně to mohou být „noví“ členové statutárního orgánu, dále případ změny vlastníka společnosti (a následné kontroly výkonu působnosti statutárního orgánu) nebo též insolvenční správce. Členové statutárního orgánu společnosti mohou čelit též žalobě v případě převodu obchodní společnosti na další společníky (a záležitost rozdělení zisku nebude v převodní dokumentaci přesně specifikována), a to od původních společníků této společnosti, kteří mohou takto přijít o podíl na zisku.
Vladimír Brož, president ČITOS
27. 3. 2013