Otázka formy plné moci k právnímu jednání, pro které zákon vyžaduje formu notářského zápisu – judikatura k NOZ

3.2.2015

V prosinci 2014 byl publikován první výklad Nejvyššího soudu ČR (NS ČR) k novému občanskému zákoníku, a to shodou okolností k jednomu z nejpalčivějších problémů praxe pro obchodní korporace, který se týká formy plných mocí k právnímu jednání, pro které zákon vyžaduje formu notářského zápisu. Podle § 441 odst. 2 nového občanského zákoníku musí být plná moc k právnímu jednání, pro něž zákon vyžaduje zvláštní formu, udělena v téže formě. Má-li být tudíž právní jednání učiněno ve formě notářského zápisu, měla by tuto formu mít i plná moc, což v praxi způsobovalo značné problémy obchodním korporacím, a to zejména těm se zahraničním prvkem. Otazníky se vznášely také nad použitelností starších plných mocí. Zároveň nebylo zřejmé, jaké právní důsledky má nedodržení zákonem požadované formy plné moci.

Záležitostí formy plné moci k právnímu jednání se zabýval v loňském roce rovněž KANCL (Expertní skupina Komise pro výklad nové civilní legislativy), který ve svém stanovisku č. 28 mj. dovodil, že (i) plná moc k zastupování na valné hromadě kapitálové obchodní společnosti (AS, SRO), resp. na schůzi orgánu jiné právnické osoby (např. členské schůzi družstva) nemusí mít formu veřejné listiny (tj. nemusí být vydána formou notářského zápisu); (ii) v případě, že zastupovaným subjektem je fyzická nebo právnická osoba ze zahraničí a pro právní jednání je vyžadována forma veřejné listiny, pak postačí taková forma plné moci, jež bude vyhovovat některému z právních řádů platných v místě, kde má zmocnitel či zmocněnec sídlo nebo obvyklý pobyt (…….); (iii) pokud jde o rozhodování jediného společníka, tak plná moc k rozhodnutí za jediného společníka vyžaduje písemnou formu a není nutné její vystavení formou notářského zápisu, ledaže by se jednalo o přijetí rozhodnutí valné hromady, které má být ze zákona osvědčeno veřejnou listinou (§ 12 odst. 2 ZOK), v takovém případě pak pro vystavení plné moci k zastupování zahraniční právnické či fyzické osoby platí stanovisko uvedené výše. Stanoviska KANCL ovšem nejsou právně závazná a proto výše uvedený závěr nevnesl do praxe uklidnění, nýbrž i nadále přetrvávala nejistota, včetně rozdílnosti praxe notářů.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3919/2014, vyložil, že plná moc udělená k právnímu jednání, pro které zákon vyžaduje formu notářského zápisu o právním jednání, není neplatná pro nedostatek formy vyžadované zákonem, není-li pochyb o tom, kdo (která osoba) plnou moc udělil. V praxi to znamená, že i tehdy, je-li plná moc udělována k právnímu jednání, které musí mít formu notářského zápisu, postačí, je-li udělena písemně a je-li současně podpis zmocnitele úředně ověřen.
Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sp. zn. 29 Cdo 3919/2014 je v úplném znění k dispozici na webové stránce NS ČR www.nsoud.cz.

 

Vladimír Brož, prezident CGI

3.2. 2015