Právnická osoba je realitou

8.12.2004

Nedá se říci, že požadavek nakládat s firmami jako by byly lidé je jednoduše  jen domýšlivý výmysl manažerských guru.  Někteří lidé připisují koncept právnické osoby Nejvyššímu soudu ( britskému), který v roce 1819 určil, že Dartmouth College byla subjektem odlišným od jejích tehdejších členů. Během 19.století soudcové a tvůrci zákonů dál tuto myšlenku rozpracovali. Moderní společnost může žalovat a může být žalována, aktiva a závazky jsou její vlastní, nikoliv těch lidí, kteří jí řídí nebo do ní investují

Ale může firma mít myšlenky, znalosti a  úmysly ? Britská vládá navrhuje vytvořit trestní čin zabití korporace. Definice tohoto zločinu spočívá na schopnosti vytvořit analogii mezi chováním podnikatelského subjektu jako jedince. Co by pak znamenolo, když se řekne, že nějaká organizace byla nedbalá ?  Je taková abstrakce možná ?

Hodně ekonomů a lidí z prostředí businessu považuje takovou antropomorfizaci korporace za sentimentální žvást. Korporace je spojení kontraktů definovaných jejími stanovami. Právníci se snaží řešit tuto otázku různými cestami. Hledají „ řídící mysl“, jehož myšlenky a přání jsou rozpoznatelné ve všem, co korporace dělá.  Mnoho generálních ředitelů rádo obsadí sebe sama do role takového řídící mysl a ekonomičtí novináři často píší, že cokoliv se odehrálo v GE, odehrálo se jen proto, že Jack Welch chtěl.

Ale žádné spojení smluv nebo řídící mysl nepopisuje realitu života moderní korporace. Kdyby business byl jen souborem smluv, pak by se mohl založit stejně úspěšný business pouhou  reprodukcí souboru smluv. A to nejde, protože efektivní organizace počítá se sociálním kontextem obklopujícím tento soubor smluv. Zákazníci mohou důvěřovat smlouvám, ale zpravidla dají přednost možnosti spolehnout se na povět podniku a jednání s lidmi, které znají.  Zaměstnanci aspirují na možnost být součástí profitujícího souboru smluvních vztahů, ale hledají pracovní prostředí, na které by mohli být hrdí.

Personalisace velkých společností je stejným omylem. Pan Welch byl produktem systému managementu,  který zajišťoval, že generální ředitel GE byl vždy nejsledovanějším generálním ředitele  Ameriky. To ukazuje, že podstatná je korporace a ne jednotlivec. Úspěšný podnik je více než agregát  smluv nebo lidí, stejně jako neúspěšný podnik je méně než agregát smluv nebo lidí.

Otázka zabití korporace vznikla přesně proto, že nedbalé podniky, takové jako Railtrack,  neměly žádnou „řídící mysl“: jejich chyby nebyly produktem špatných lidí, ale produktem arogantní a  samolibé korporátní kultury. V této opravdu děsivé organizaci, jakmile se něco špatného stalo, se nikdo necítil za nic odpovědný. Horor Enronu nebyl o baráku plném zkorumpovaných špatných lidí, ale otom, že kultura a prostředí jejich korupci podporovalo a podněcovalo.

Dobré i špatné korporace, právnické osoby jsou komerční realitou, nejen právním konstruktem. A když korporace, stejně jako jednotlivec, má svůj osobitý charakter, vyvrací to námitku, že korporace nezbytně nemá morálku, nemá etiku a že má jen své zájmy.  Kniha Korporace říká v závěru: osobnost nemající smysl pro morálku, která by byla instrumentem pro její zacházení s oprávněně zainteresovanými stranami, zpravidla končí na vyšetření u psychologa nebo psychiatra. Společnost trestá psychopatické osobnosti sociálním ostrakizmem a  a uvězněním, stejně trestá psychopatické korporace nástroji regulace kapitálového trhu a politickými akcemi. To byl osud Enronu a Andersena, IG Farben a japonské zaibatsu. Korporace nemají nesrmtelnou duši, ale stejně jako lidské bytosti, žijí a umírají. Když žijí, prosperují skrze atributy jejich osobnosti.

 

www.johnkay.com

Corporate Governance Institute (CGI)
V Tišině 3, Praha 6, 160 00

602 315 083

office@governance.cz