Zákonné nemusí být i etické

28.1.2004

Nová pravidla vydaná NYSE požadují, aby každá veřejně obchodovatelná společnost přijala taková pravidla praxe správy, která zajišťují důvěrnost, čestné jednání se zákazníky, dodavateli a reporting nezákonného nebo neetického chování.Po kolapsech velkých  korporací kapitálový trh i stát sám vyvíjí tlak na prosazování takové firemní kulturu, která usiluje o soulad pracovního chování i podnikatelského rozhodování s povinnostmi uloženými zákonem.  I když podle právníků manažeři nemohou věrohodně doložit, že udělali dost pro uspokojení zákona, nikdo nezpochybňuje positivní roli firemních etických standardů při formování pracovního chování.

Probíhající celosvětová diskuse na téma etiky podnikání se dostává i na stránky Financial Times, které nedávno napsaly, že „ jako na  jeden z nejnechutnějších obrazů roku 2003 se z pohledu manažerské etiky vzpomíná následující událost. 28.října ve 13.patře nespecifikované manhattanské soudní budovy  shlédli porotci video klip naolejovaného mužského modelu, tančících nymf a narozeninového dortu v podobě nahé ženy. Na příkaz soudce byly z filmu vystřiženy metry, na kterých byla natočená anatomicky přesná ledová kopie Michelangelova Davida čůrajícího vodku.

Video z dvoumilionové bakchanální rány bylo prokurátorem předložené jako důkazem, že  Denis Kozlowski, bývalý předseda správní rady a generální ředitel společnosti Tyco, utrácel firemní peníze jako by byly jeho vlastní. Na svoji obhajobu Kozlowski tvrdil,  že večírek uspořádaný na počest čtyřicátých narozenin jeho ženy, byl částečně i firemní oslavou a proto bylo legitimní použít firemní fondy.“ Proti tomu jsou hotelové vouchery pro manažery českých podniků sponzorujících nejmenovaný filmový festival pouze slabým odvarem. Soud s Kozlowskim ještě neskončil a další ročník filmového festivalu bude až za půl roku. Veřejné mínění nicméně zajímá, kde je hranice mezi tím, co lze ještě považovat za etické a co už by mělo  být posuzováno jako porušení zákona.

Podle klasiků je sociální odpovědností manažerů maximalizovat hodnotu pro akcionáře a nepřekročit přitom hranici zákona. Etika podnikání se dnes učí na každé ekonomické škole. Komise pro cenné papíry vyžaduje po veřejně obchodovatelných společnostech, aby informovaly, zda mají etický kodex. V podstatě lze dnes společnosti rozdělit na tři kategorie:

  • ty, které  nejdříve jednají a teprve pak se ptají či neptají na soulad se zákonem,
  • ty, které jednají striktně v souladu se zákonem a více nezvažují
  • ty, které jednají nejen v souladu se zákonem, ale snaží se vytvořit i jisté „ bezpečnostní pásmo“, umožňující jim zvažovat etiku rozhodnutí

Stále více českých zaměstnavatelů má pro své zaměstnance zpracované firemní etické kodexy, které jsou obsluhované manažery firemní etiky, odpovědnými za to, že zaměstnanci společnosti  v každé situaci budou stát na té správné straně dobra a zla.

Stále v nedohlednu je však doba, kdy prohřešek proti firemním etickým standardům zničí  kariéru člena představenstva nebo dozorčí rady. A prohřeškem proti etickým standardům je i přijetí pozice generálního ředitele nebo křesla v představenstvu nebo dozorčí radě polostátní společnosti, jestliže dotyčný nemá proto dostatečnou kvalifikaci, znalosti a zkušenosti. Může nás těšit, že v tom ještě dlouho nebudeme sami. Lepší situace není ani v Evropě, kde rok 2003 odstartoval skandálem firmy Ahold, holandské sítě supermarketů a skončil tímtéž v italské potravinářském kolosu, ve firmě Parmalat.

Přesto je vstup etiky na scénu korporátního života dlouhodobým trendem. V roce, který právě skončil, se otázka čestnosti, integrity, transparentnosti a důvěry veřejnosti pomalu a jistě stala hlavním bodem agendy napříč všemi odvětvími podnikání.

Bývalý předseda newyorské burzy Grasso byl v listopadu minulého roku donucený resignovat, když vyšly najevo detaily jeho 140 milionového kompenzačního balíku. Ani pan Grasso, ani členové správní rady NYSE, kteří mu štědrou odměnou schválili, nebyli obžalováni z žádného trestného činu. Grasso padl proto, že značná výše jeho odměny v době, kdy NYSE  tvrdě prosazovala řádnou praxi správy, zaváněla dvojím metrem.

Obdobný je i případ  bývalého finančního a generálního ředitele Boeingu. Resignovali nikoliv kvůli špatným finančním výsledkům nebo pro podezření z porušení zákona nýbrž proto, že jejich jednání údajně ohrožovalo vztahy Boeingu k jeho největšímu obchodnímu partnerovi: vládě USA.  V obou případech nebylo v okamžiku odstoupení podstatné, zda byl porušený nějaký zákon.

Zkušenost, že zájem veřejně obchodovatelných společností a jejich manažerů se stále více vzdaluje zájmům jejich akcionářů, jde ruku v ruce s názorem, že společnosti mají morální odpovědnost k oprávněně zainteresovaným stranám, jako jsou zaměstnanci, zákazníci a obecně celá veřejnost. Koncept v minulém desítiletí postupně dostával i právní dimenzi, parlamenty vlády navršily různé regulace pokrývající bezpečnost výrobků, pracovní podmínky, rasovou a sexuální diskriminaci, hospodářskou soutěž a životní prostředí. Kapitálový trh cestou různých studií a zpráv došel ke Kodexům řádné praxe správy ( corporate covernance).

Během devadesátých let se začalo rozšiřovat doporučení, aby společnosti „měly efektivní programy prevence a detekce potenciálních porušení zákonů“. Po létech strojené netečnosti rovněž institucionální investoři požadují, aby společnosti věnovaly pozornost správě a její transparentnosti. Avšak znamená samotné přijetí myšlenky etické dimenze podnikání a profesionalizace etiky podnikání jako celku, že se chování skutečně změnilo ? Ne o mnoho.

Problém je ryze praktický: jak ověřit míru etiky pracovního chování a individuálního i kolektivního rozhodování ? Lze měřit vstupy procesu – například počet manažerů etiky ve společnosti, hodiny výcvikových programů zasvěcených etice nebo miliony utracené za poradenskou podporu v oblasti etiky pracovního chování, ale pro výstupy jednoznačné měřítko není. Ti, kdož se zabývají etikou pracovního chování a rozhodování uvnitř společností, posuzují situaci většinou jen svými pocity a dojmy, vyhodnocují jen fakt, zda se zaměstnanec dotkl hranice nebo dokonce vybočil z koridoru vymezeného formulacemi firemního etického kodexu. Ale co když je ten koridor špatně nebo nepřesně definovaný ?

Jak ovlivňují  firemní etické kodexy rozhodování těch nejvyšších manažerů a členů správních  orgánů ? Viděno prismatem firemních dokumentů se sice česká představenstva a dozorčí rady už na potenciální konflikt zájmů svých členů dívají jinak, než tomu bylo v devadesátých letech a vytvářejí tlak i na exekutivu. Ale porušování pravidel obchodování, umožňující velkým investorům profitovat na úkor malých investorů je pořád ještě příliš časté,  z čehož vyplývá, že ani hory psaných kodexů, tréninků nebo prohlášení o souladu negarantují etické rozhodování správců majetků ve prospěch všech akcionářů a oprávněně zainteresovaných stran.

Na kultivaci etiky pracovního chování řadových zaměstnanců byl odvedený velký kus práce, snaha posílit etiku rozhodovacího procesu v zasedacích místnostech vrcholové exekutivy, představenstev a dozorčích rad doposud bohužel selhává na absenci kritické sebereflexe jejich členů.

Neochota měřit individuální i kolektivní přidanou hodnotu pramení jednak z neznalosti metod a postupů, a jednak právě z nízkého prahu vnímání etických dissonancí individuálního rozhodovacího procesu. Jinak bychom nemohli být tak často svědky překvapivých nominací zasloužilých politiků a členů jejich svit do dobře placených pozic ve správních orgánech společností, které pro svoji záchranu nebo pro zvýšení své konkurenceschopnosti zoufale potřebují všechno jiné, než nominace tohoto typu.

Protože doma není nikdo prorokem, vraťme se k Boeingu. Podle Financial Times  Boeing jako dodavatel  vojenského průmyslu USA má povinně etický kodex, mechanismus podpory oznamování jeho možného porušení  a celý tým manažerů etiky pracovního chování.

Přesto je  opakovaně zaplétán do nejrůznějších skandálů, počínaje krádežemi dokumentů konkurentům až k nedávnému zaměstnání vysokého úředníka ministerstva obrany, který se na straně ministerstva účastnil sensitivních jednávání o kontraktech pro Boeing. Vysocí manažeři Boeingu neustále dokládají soulad se zněním pravidel dodavatelů vojenského průmyslu, ale ve skutečnosti firemní kultura firmy toleruje a často i odměňuje neetické chování.

„ Kultura se vždycky odvolává na soulad s kodexem“, říká  David Vogel, profesor etiky podnikání na UCB.  „Kyselinový testem je, jak společnost naloží  s vysoce výkonným manažerem, který se chytí do pasti.“

Jestliže má profesor Vogel pravdu, pak skutečným testem toho, že se etické klima v jednacích místnostech správních orgánů českých společností skutečně mění bude, až úspěšný generální ředitel nebo člen představenstva známé a ziskové společnosti dostane do problémů, protože porušil etický kodex.