Zaměstnanecké podvody a jejich implikace pro správu a řízení společností

2.4.2013

Podle definice mezinárodní asociace certifikovaných vyšetřovatelů podvodů (Association of Certified Fraud Examiners, ACFE) se pod souhrnným pojmem „zaměstnanecký podvod“ rozumí zneužití resp. využití zastávané pozice v obchodní společnosti (nebo v jiné právnické osobě) k vlastnímu obohacení prostřednictvím záměrného nesprávného užití či přímo zneužití aktiv a dalších prostředků společnosti. V hrubém členění sem patří všechny formy korupce, zneužití hmotných i nehmotných aktiv společnosti a manipulace s údaji v účetní závěrce (resp. obecně v účetních výkazech) společnosti. Termín „zaměstnanci“ zahrnuje jak řadové zaměstnance, tak i management a členy orgánů společnosti.
Že se jedná o celosvětově velmi aktuální a zároveň závažný problém, potvrzují každoroční průzkumy prováděné asociací ACFE a rovněž poradenskými společnostmi z „velké čtyřky“ (např. PricewaterhouseCoopers: Celosvětový průzkum hospodářské kriminality 2011- zpráva pro ČR; KPMG : Průzkum zaměřený na krádeže dat v regionu střední a východní Evropy; Ernst & Young : 12th Global Fraud Survey). Odhady škod způsobených společnostem z titulu (odhalených a zejména neodhalených!) zaměstnaneckých podvodů oscilují kolem 5% výnosů, což podle ACFE (průzkum z roku 2011) představovalo potenciální ztrátu 3,5 biliónů USD (číslo se dvanácti nulami aneb 1012).
Aktuální celosvětová studie ACFE (Report to the Nations on Occupational Fraud and Abuse, 1012 Global Fraud Study), která vychází z reportovaných zaměstnaneckých podvodů šetřených vyšetřovateli s certifikací ACFE (celkem šlo o 1388 případů) ukazuje, že nejčastěji bylo protiprávní jednání odhaleno na základě oznámení (zevnitř společnosti nebo externím oznamovatelem). Ve společnostech s funkčními komunikačními nástroji pro oznamování neetického a protiprávního jednání (whistleblowing) tomu tak bylo v 51% případů a ve společnostech bez whistleblowingu pak ve 35% případů. Z hlediska struktury oznamovatelů bylo nejvíce případů reportováno zaměstnanci (více než polovina) a s velkým odstupem zákazníky (22%), třetí místo pak připadá na anonymní oznámení (přes 12%). Na tzv. nezávislé ujišťovatele, kterými jsou interní audit (IA) a externí auditor, připadala výrazná menšina reportovaných případů – v případě IA činil podíl případů odhalených tímto nástrojem 14% (přes 16% ve společnostech s whistleblowingem a cca 13% bez tohoto komunikačního kanálu) a na externího auditora připadlo jen 1% odhalených případů ve společnostech s whistleblowingem a ve společnostech bez whistleblowingu pak 6%. Z hlediska typologie pachatelů zaměstnaneckých podvodů jimi nejčastěji byli zaměstnanci (zhruba 42%) následováni v relativně těsném „závěsu“ managery (téměř 38%), přičemž zdaleka nikoliv nepodstatný podíl (skoro 18%) připadá na kategorii „vedení společnosti (top management, členové orgánů) a vlastníci“.
Jaké hlavní závěry lze z výše uvedených faktů (statistických údajů) učinit?
dobře nastavený systém corporate governance, zahrnující systematické zlepšování firemní kultury a etického chování společnosti i jejích zaměstnanců , jakož i funkční a adekvátní compliance program nejsou „zbytečné“ činnosti ani „vyhozené“ peníze, protože „podvody jsou drahé“ (viz výše) a nebezpečné (pro obchodní společnost i členy jejích orgánů – viz dále);
bez jednoznačného a průkazného kladného příkladu vedení společnosti (vrcholový management, členové správních orgánů) v oblasti etického jednání („tone from the top“) nebudou preventivní ani represivní nástroje compliance (boje proti zaměstnaneckým podvodům) v principu účinně fungovat (aneb „ryba smrdí od hlavy“ a „když kradou oni, tak já budu taky“);
je třeba věnovat velmi důsledně pozornost tomu, kdo „v naší“ společnosti pracuje nebo má zájem pracovat. Ze sociologických průzkumů vyplývá, že zhruba 10% populace tvoří „oportunisté“, kteří budou za každé situace chtít maximalizovat svůj prospěch (preventivní nástroje – např. pre-employment screening, background checking) , přičemž většinu(70-80%) představují tzv. eticky nevyhraněné osoby, které se rozhodují ad-hoc (na tuto skupinu je třeba působit pomocí preventivních nástrojů etiky a compliance, aby jednaly a rozhodovaly se „eticky správně“) a zbylá část pak zahrnuje jedince, kteří tendují (téměř) vždy k etickému jednání;
zaměstnanci jsou tím nejlepším zdrojem informací o tom co se v „naší“ společnosti (nekalého) děje. Předpokladem (zdaleka nikoliv jediným – viz firemní kultura a tone from the top) pro účinné využití tohoto „informačního kanálu“ v boji proti zaměstnaneckým podvodům ale je zavedení whistleblowingu včetně účinného systému ochrany oznamovatelů;
vzhledem k tomu, že řada forem nežádoucího/protiprávního jednání patřících do kategorie „zaměstnanecké podvody“ má charakter trestných činů (dle skutkové podstaty vymezené v trestním zákoníku), které spadají do pásma trestní odpovědnosti právnických osob (zákon č. 418/2011 Sb., podrobněji viz příspěvek v sekci „Právní aspekty CG“ na www.governance.cz), měla by v ohnisku osobního zájmu členů (nejen) statutárního orgánu společností být minimalizace z toho vyplývajících rizik, což mj. předpokládá důslednou implementaci výše uvedených postupů, postojů a opatření.
Vladimír Brož, prezident ČITOS
2. 4. 2013